Invisibility

Galerie Villa Pellé, 5. srpna—29. září 2016

Neviditelnosti předcházela před deseti lety výstava Zahrada v pražském Hollaru (2006), kde Kamila představila kresby věnované přírodním procesům. Neviditelnost se ale také formovala projektem Nauč se stát na jedné noze a do velké míry v duchu této estetiky i spirituality pokračuje. Charakteristická je práce s akrylem v téměř akvarelovém stylu rozmývané tuše. Křehké vrstvení vodou rozmytých tónů černi upomíná na čínské i japonské malířství, je u Kamily ještě doplněno malovanými fragmenty přírodních rastrů, které zasahují do kompozice v podobě barevně razantnějších, jasně definovaných útvarů. Obrazy se inspirují přírodními procesy a jejich dynamikou, dohlédnou ale ještě dále. Zachycují samotnou energii, jednotu polarit, cykličnost životních procesů. Jejich abstraktní forma není samonosnou estetickou volbou, ale odvíjí se od touhy vystihnout proudění životní síly, propojující protiklady, přemosťující iluzorní dualitu. Malby souznějí s tím, jak mnohovrstevnatý termín tao vysvětluje Oldřich Král: „Tao […] je universálně přítomná síla, […] je vesmírnost věcí, je cesta, po níž se věci vracejí ke svému prameni. Tao je to, jak se věci dějí ve vesmíru, a tudíž je to, jak se vesmír děje, a tak je pramenem, z nějž vycházejí věci ke své identitě.“

Součástí výstavy je také deset metrů dlouhé plátno s černobílou tušovou malbou. Čerň rozmývaná vodou se dynamicky dere povrchem plátna v nespoutaných útvarech. Intenzita barvy slábne a zase sílí, zaznamenávajíc tak procesuálnost existence. Jasně definované tvary se pojednou rozplývají do vágní vodové usedliny, mění se perspektiva pohledu. Z oparu světle šedé se náhle vynoří několik pevných bodů, záchytů intenzity. Plynutí času a proměny vnímání, vlnobití jednotlivých životních období, sílení a slábnutí, pnutí a harmonie. Vše splývá v jednotě spontánního malířského gesta.

Veškerá složitost je jen iluzí – avšak kolik úsilí, touhy a času je třeba k tomu naučit se opravdu vnímat skutečnou podstatu věcí, natož o ní vydat svědectví! Urputná snaha tu může být na překážku; snad největším umem je nechat sílu, aby se projevila sama. Jak praví mnich Okurka: „Ovšem v okamžiku, kdy rozetřeme tuš a chopíme se štětce, nemělo by smysl čekat, až nás napadne ten správný druh vrcholku a správná vráska. Vždyť sotva dolehne první čára na papír, ostatní čáry ji následují, a jak už jsme jednou užili určitého způsobu, ostatní se začnou přidávat.“Intuitivní a spontánní způsob malby je u Kamily možný právě proto, že v sobě již zahrnuje léta pozorování, poznávání, cvičení a reflexe.

Kurátorka Helena Cox